 | |
| Křik hladových dravců v nekonečnu zní krajina šedá, studená, odmítavá, po kapkách, seje sémě noci mrazivé ... křik, ten mi hlodá v myšlenkách, jak ostrá jehla zasouvá se, pomalu, ale vytrvale do mé duše ... Chvěji se, pocit, ten ovládá mě zcela, tělo už nebrání se, vibruje v jen v křeči, pozřít nedokážu, tekutina mi vysušuje hrdlo, přízrak noci svírá touhu, na ústech mi osud klečí ... |
 | |
| Nebráním se, čekám, konec přijde jistě brzy, žhavý kámen, co v hrdle mám, polknout neumím, bloudím nocí, strach mě jímá, úsvit nepřichází, noční stín mi hladí tvář, pokřivena bolestí, uvadá, stín, ta zrůda falešná, už nehladí ..... napadá... |
