trn

... našel jsem růži, povadlou, umírající,
odhozenou v prachu zapomnění,
slza, krůpěj poslední,
stéká pomalu po listu,
jen kousek zbývá,
dotkne-li se země navždy zmizí...

Růže darovaná,
snad z lásky, co já vím...
v koutě marastu zde tiše leží,
příběh odvíjí se jen pomalu a stěží,
byla prostředníkem emocí snad i touhy,
co já vím ...

...jen ten co ji držel , ví ,co říci měla ,
možná vše bylo jinak,
byla to ale jen krutá, neřízená střela,
a ten kvítek co probouzí a stvrzuje,
byl jen katem zavržení,
proto jeho osud zpečetěn tu v prachu ...